http://www.eknihovna.cz/eknihy-zdarma/
http://audioteka.cz/?utm_source=sklik&utm_medium=cpc&utm_campaign=reklama_audioteka
LYRIKA
Lyrika nemá
děj (je to stav, na rozdíl od epiky, která má děj). Je to druh
poezie
vyslovující subjektivní
básníkovy
pocity, jeho
úvahy,
myšlenky a
nálady,
upřednostňující monologické vyjádření v první osobě. Lyrika nezachycuje časovou
následnost
událostí, své téma rozvíjí v
časově souběžných
obrazech. Lyrika většinou neobsahuje
děj, byť může
obsahovat některé
epické prvky jako jsou náznak děje, postava a
prostředí.
Slovo "lyrika" je
odvozeno z řeckého pojmenování veršovaného zpěvu doprovázeného hrou na
lyru (lyrika melé =
lyrou doprovázené verše).
Epika je
druh
literatury, který je založený na
dějovosti. Tíhne k vyprávění, často směřuje k věcnosti a střízlivosti a
k objektivnímu zachycení skutečnosti. Epika má děj, příběh, určení, časové a
příčinné souvislosti.Nositelem vyprávění je vypravěč, který může být v ich-formě
(1. os. J. č.), nebo v er-formě
(3. os.č. j.). Hlavní postavou může
být sám vypravěč. V současnosti je
obvyklou formou epiky věta
sdružená do odstavců, které tvoří kapitoly. Ve středověku byl častou formou
epiky verš.
Antické divadlo na ostrově
Kós
.
Drama (z
řeckého δραν
– dělání, čin) je literární druh, který má děj a je většinou určen pro jevištní
zpracování. Drama se tvoří tak, že se
příběh vypráví
pomocí dialogů
a monologů.
(V dramatu vystupují dramatické postavy,
které mezi sebou vedou dialog
(rozhovor). Dialog je tvořen replikami
postav. Pokud mluví jen jedna dramatická postava, jedná se
o monolog.)
V
minulosti
bylo obvyklé především
divadelní
scénické provedení, v současnosti se objevuje i v
hraném
filmu, v
rozhlase a
televizi a v dalších formách
audiovizuálních děl.
Slovo
„drama“ původně znamenalo tanec
satyrů, ztělesňující určitý děj, a teprve později jevištní představení,
především v tragédii. Základní teoretické principy dramatu ustanovil
Aristoteles ve své Poetice, kde pojednává o
tragédii.
Děj
dramatu se odvíjí prostřednictvím
přímé řeči.
Do 11.
století bylo veršované, v současnosti převažuje
próza.
Klasické divadelní
drama zachovává jednotu místa,
času a děje.
Divadelní hra se obvykle člení do
jednání čili
aktů, velkých ucelených úseků
děje, kterých většinou nebývá více než pět. Jako
jednoaktovka se označuje
krátká hra, která má pouze jedno jednání.
Jednání se pak
rozděluje do scén či
obrazů; během jedné scény se
obvykle nemění herci
na jevišti ani samo
jeviště.
Scéna se skládá z
replik, výroků jednotlivých
herců. Pokud herec přednáší nepřerušovanou dlouhou
řeč, ta se označuje
jako
monolog.
LITERÁRNÍ SMĚRY