Žádost
Je formální
sdělení, kterým se obracíme na instituci, když ji žádáme např. o místo, zaslání
dokumentu či přešetření nějakého případu.
Části: 1. vlevo nahoře adresát (s
plným názvem a adresou), vynecháme řádek; 2. věc („Věc: Žádost o...“),
vynecháme řádek, 3. vlastní text – zdůvodnění žádosti (argumenty), 4.
závěrečná formulace (např. „S pozdravem...“), datum,
místo sepsání, podpis a naše adresa
Důležité: styl je maximálně věcný a stručný
Tipy: můžete užívat slovesná podstatná
jména („podání výpovědi“) a pasivní tvary sloves („dodatek bude předán“); ve
skutečném životě připojíme přílohy (např. životopis, výpis z trestního
rejstříku, vyjádření jiné instituce), u státní maturity v textu zmiňte, že
je přikládáte
Chyby: citově zabarvená slova, „okecávání“ a odbočování od věci, chybí důvod žádosti
Otevřený dopis
Bývá
adresován instituci či veřejně činné osobě (např. starosta) a zároveň je
zveřejněn. Jeho účelem je informovat, vyjádřit názor, případně vyvolat nějakou
veřejnou reakci.
Části: 1. nadpis (např.: „Otevřený
dopis ministru školství Jaroslavu Novákovi“); 2. oslovení; 3.
jasné sdělení požadavku, logické argumenty; 4. závěr – shrnutí,
doporučení či výzva; 5. závěrečná formulace („S pozdravem...“),
podpis autora
Důležité: otevřený dopis řeší aktuální problém,
volte slova vhodná k tématu (v případě nutnosti i odborná), ale dopis musí
být srozumitelný veřejnosti
Tipy: je-li třeba, použijte i odborné
výrazy, ale dopis musí zůstat srozumitelný veřejnosti
Časté
chyby: nejasná
argumentace, vulgarismy a osobní urážky, chybí podpis
Úvahový text (zamyšlení)
Účelem je podat
váš osobní názor na nějaký problém (např. Je lepší se oženit nebo zůstat
svobodný? Jak se pozná čestný člověk? Máme se bát smrti?), a to s použitím
argumentů, případně také přivést čtenáře k zamyšlení a položit si
související otázky. Úvaha, na rozdíl od eseje, nemusí být odborná.
Části: 1. úvod (čím a proč se bude
text zabývat); 2. stať – rozvedení jednotlivých myšlenek, podepřít je
příklady a argumenty; 3. shrnutí a závěr vyjadřující váš názor
Důležité: text musí být jasně strukturován
(jedné myšlence odpovídá jeden odstavec), myšlenky na sebe navazují, vyplývají
jedna z druhé
Tipy: můžete nastínit své obavy; používejte
výrazy „domnívám se“, „myslím si“, „řekněme, že“, „představte si“...) a řečnické otázky
Časté chyby: nejasné výrazy, chyby v argumentaci
Ukazuje, jak probíhá činnost, při které se snažíme něco vyrobit, opravit,
uvést do chodu.
Části: 1. úvod – vyjmenovat pomůcky (nářadí, nástroje,
materiál, suroviny) a upřesnit čas, 2. vlastní popis v časovém sledu od
začátku do konce, 3. závěr – shrnutí, doporučení
Důležité: pracovní postup musí být popsán tak,
aby podle něj bylo možno celý proces zopakovat (např. vyrobit danou věc).
Typickým příkladem je recept v kuchařské knize.
Tipy: popisujeme v první osobě množného čísla (např.
„uvaříme“); jazyk je maximálně přesný a výstižný, užíváme odborné výrazy
Časté chyby: místo popisu vznikne vyprávění
s dějem; kroky nenavazují; výrazy jsou nepřesné (např. „takové větší
tlačítko“ místo „klávesa Enter“)
Informuje o dění v ekonomice, politice, kultuře atd. nebo o tématech přírodních
i společenských věd. Hodnotí, přesvědčuje (např. referát o výstavě, divadelním
či filmovém představení, lidské obranyschopnosti, výzkumu v tundře apod.).
Části: 1. úvod –základní informace o věci, o které se
referuje; 2. podrobnější popis daného díla či události,
upozornění na nejzajímavější aspekty; 3. závěr - stručné
hodnocení
Důležité: jazyk je věcný, snadno srozumitelný
i širší veřejnosti. V zájmu přesnosti se využívají obecně známé odborné
výrazy.
Tipy: užít různé druhy vět podle záměru autora (např. zvolací
a rozkazovací věty, řečnické otázky)
Časté chyby: opomenutí kontaktu s posluchači,
čtenáři (chybí oslovení – na začátku i během referátu; řečení cíle referátu,
autorský plurál, námitky, rozloučení s posluchači). Neplést s recenzí!
Citově zabarvený umělecký popis, většinou přírody nebo vlastních
pocitů.
Části: 1. kde to je, co to je; 2. jak to vypadá, co se tam děje, vztahy mezi ději, jejich příčiny a
důsledky; 3. zapojení fantazie, např. co se tam mohlo dít
kdysi dávno;4. závěr
Důležité: Popisujte objekt, který máte rádi (příroda,
oblíbené místo), použijte svou fantazii a zapojte
plnovýznamová slovesa („být“ a „mít“ nestačí). Vyjádřete své pocity,
nesnažte se vylíčit vše, věnujte se jen určitým aspektům.
Tipy: využití personifikace (Nebe pláče),
zdrobnělin, přirovnání, hodnotících přídavných jmen
Časté chyby: opakování stejných přídavných jmen,
stručnost, přílišné emoce, odklon od tématu (např. líčení má být o lese, ale
popisuje své pocity v něm)
Účelem je dosáhnout pracovního místa, popř. pozvání na pohovor.
Části: 1. adresy, datum, místo - kde
psáno; 2. oslovení (Vážený pane řediteli); 3. o jakou pozici jde, kde jsem se o ní dověděl (Rád bych se ucházel o
místo…);4. motivace – proč jsem dobrý kandidát
– věcné informace o svých vědomostech, dovednostech a schopnostech; 5. informace o sobě, odkaz na životopis; 6. žádost o
spolupráci (např.: Pokud by byla možnost zaměstnání v této oblasti,
prosím o sdělení na níže uvedené telefonní číslo.); 7. pozdrav, podpis
Důležité: zdvořilost, spisovná čeština,
stručnost, srozumitelnost – uveďte konkrétní pracovní pozici
Tipy: Buďte zdvořilí, zaujměte tím, v čem se pro práci
ideálně hodíte.
Časté chyby: Chybí místo, kontaktní údaje, nebo
naopak uvádíte přespříliš osobních informací, chybné psaní velkých písmen (vás).
Seznamuje čtenáře s aktuální událostí, které se autor osobně
účastní/il, nebo zajímavým místem, které autor
popisuje „v přímém přenosu“. Kombinuje popis a vypravování.
Části: 1. popis místa/ akce – vychází
z bezprostředního pozorování; 2. co se děje – přímá účast; 3.
zajímavosti, rozhovory s účastníky – různé názory; 4. závěr
Důležité: Zpracujte nedávnou událost, aktéry
reportáže můžete citovat (přímá řeč), použijte širší slovní zásobu,udržujtekontaktse
čtenářem, přiznejte osobní zaujetí pro událost.
Tipy: dramatický úvod (Prásk! Právě odstartoval …),
přítomný čas (Nacházíme se…), krátký příběh reportáž oživí, v přímé
řeči můžete využít i nespisovná slova
Časté chyby: málo vtipu, nezajímavá událost,
nudné vyjadřování, které nepřesvědčí čtenáře o výjimečnosti místa/události
Příběh - má děj psaný v logických
souvislostech nebo časové posloupnosti
Části: 1. uvedení do situace –
seznámení s prostředím, postavami; 2. rozvíjení děje,
zápletka; 3. konflikt, vystupňování konfliktu – objeví se
problém, zvyšuje se napětí; 4. vyvrcholení problému a jeho rozuzlení– uklidnění, může být
překvapivé; 5. závěr –zobecnění nebo vyvození poučení
Důležité: Vyprávějte dějovými
(plnovýznamovými slovesy – „být“ a „mít“ nestačí), nepřeskakujte, raději
vyprávějte události příběhu tak, jak šly za sebou.
Tipy: Krátké věty střídejte s delšími, v napínavém
okamžiku užijte přítomný čas, používejte často přímou řeč a myšlenky postav.
Časté chyby: střídání časů, opakování stejných
slov, časté sloveso být, chaotický děj, dlouhé popisy prostředí, popis děje bez
zápletky (první den jsme dělali ..., druhý den jsme
dělali ...